Gruzie – červenec 2026, den druhý

Dáme si rychlou snídani a vyrážíme. Jen mi je trochu divné, že po nás paní domácí nechce peníze. Říkám si, že si je asi strhl Booking rovnou, což se někdy děje, a dál tomu nevěnuju pozornost. Zatím.

Protože jsem si pořídil nové hodinky Garmin, rozhodnu se celý trek navigovat z nich. Hned na začátku ovšem zjišťuju, že mapa na hodinkách je tak maličká, že se podle ní naviguje dost blbě. :D Technologie tedy opět zvítězila. Bohužel nade mnou.

Dáme si kvůli tomu o něco delší procházku Mestií, ale správnou cestu nakonec najdeme. Společnost nám dělá několik krav, které tu chodí úplně všude. George nám ostatně vysvětloval, že každý správný gruzínský řidič musí myslet jako kráva. Jinak totiž nemá šanci odhadnout, kam mu to zvíře za dvě sekundy vleze. Nejčastěji samozřejmě doprostřed silnice.

Začátek treku dá docela zabrat. Čeká nás poctivý kopec a když člověk táhne v krosně dvacet kilo, není to žádná prdel. :D Výhledy jsou ale naprosto famózní. Nahoře zastavíme na drink, pomazlíme místního psíka a vyfotíme se u gruzínské vlajky. Pak už si to štrádujeme z kopce do dalšího ubytování.

Cestou znovu míjíme spoustu krav. Některé dokonce zablokují most, protože proč by most sloužil turistům, když se na něm dá pohodlně stát. Nakonec ale dojdeme do hostelu se společnou koupelnou na chodbě. Anička se tam bojí jít sama, tak jdu s ní. Místní babka se na nás podívá a zeptá se, jestli tam jdeme spolu. Jen kývnu. Co si v tu chvíli představuje, radši nechci vědět. :D

Venku si pak dáme pivo a místní děti nás vyzvou ke hře. Z basketbalu nakonec vznikne fotbal dva na dva a je to celkem švanda. Jen míč občas narazí do auta některého z místních, takže čekám, kdy vyběhne rozzuřený strýc a všechny nás seřve. Tady to ale kupodivu nikdo neřeší.

Večer dostaneme famózní večeři a jdeme spát. Gruzie je svým jídlem vyhlášená a musím potvrdit, že naprosto právem. Jídlo je tu opravdu fantastické.