Gruzie – červenec 2026, den třetí

Ráno nás čeká další výborná snídaně. Normálně nesnídám, ale gruzínské jídlo a pohostinnost jsou legendární, takže ani já si ji tady nenechám ujít. Kdo ví, kdy zase dostanu na jeden stůl tolik jídla, že by to nakrmilo menší svatbu.

Jako skoro každý den nás čeká slušný kopec a tentokrát navíc trochu prší. Na vrcholku si proto dáme něco na zahřátí. Čistě z preventivních důvodů, samozřejmě.

Všímáme si tu jedné zajímavosti: místní toulaví psi se přidávají k turistům a doprovázejí je kus cesty. Někteří vypadají, že trasu znají mnohem lépe než my. O jednom takovém psím navigátorovi ale ještě bude řeč.

Kolem jsou znovu fantastické výhledy a čeká nás i menší přechod přes řeku. Zvládneme ho bravurně a dorazíme k trochu zbouchané chatičce, kde paní vaří polévku a prodává pití. Moc se sice netváří, že by nám chtěla něco přinést, tak si dojdeme dovnitř sami a sníme to společně s dalšími turisty. A opět je to výborné.

Jedním z typických znaků Svanetie jsou kamenné obranné věže, které kdysi chránily místní rodiny. Dnes už naštěstí nikoho nebrání, zato tvoří nádhernou kulisu naší cesty gruzínskou přírodou.

Večer dorazíme na další ubytování, dáme si místní víno a pokecáme s ostatními. Protože nás další den čeká brod přes rozbouřenou řeku, domluvíme si převoz na koni. Bude to určitě příjemné zpestření. A hlavně je pořád lepší spadnout do řeky i s koněm než bez koně. Aspoň v mojí hlavě.