Gruzie – červenec 2026, den pátý

Paní domácí nás ráno královsky pohostí a dostaneme další výbornou snídani. Zlatěnka je ale pryč, takže nás na další etapu doprovází alespoň Borris.

Dnešním cílem je Ushguli, odkud se následující den vydáme k ledovci. Je to nejkratší etapa, a tak dorazíme poměrně brzy. Paní nás ještě nechce pustit na ubytování, proto jdeme prozkoumat vesnici. A co se nestane: Zlatěnka, nebo jak se vlastně jmenuje, nás znovu najde. Anička tedy okamžitě začíná hledat, jak adoptovat psa do Evropské unie. :D

Zlatěnka si po chvíli vyrazí po svých a my také. Je to ovšem cesta, jak to říct slušně… prostě cesta hovny. :D Jsou všude. Koncentrace krav na metr čtvereční tu musí patřit k nejvyšším na světě a podle toho vypadá i místní dopravní infrastruktura.

Zapadneme do jedné restaurace, a protože venku prší, pustí nás dovnitř. Dáme si naprosto fantastické jídlo a stejně skvělou limonádu. Místní slečna nás pak požádá, jestli bychom podniku nenapsali hodnocení na Googlu. Jdu na to a dávám plný počet hvězdiček. Tady není o čem přemýšlet.

Na ubytování usušíme oblečení, pokecáme s Australanem a večer ještě málem nepřežije naše postel jednu trochu živější chvilku. Naštěstí zůstane jen u varovného zavrzání. :D Pak už připravíme věci na další den.